Ak.arch. Libor Sošťák
 

Výstava – Za hranicí

Za hranicí - vernisáž 3.5.2017
Za hranicí - vernisáž 3.5.2017
Za hranicí - vernisáž 3.5.2017
Za hranicí - vernisáž 3.5.2017
Za hranicí - vernisáž 3.5.2017

Výstava od 3.5.2017-26.5.2017.
Viniční altán Gröbovka, Havlíčkovy sady 1369
Otevřeno : Po-Ne: 11:00 – 21:00 hod.

 

Úvodní řeč  Ivany Beranové, kurátorky výstavní síně ve Viničním altánu, k výstavě nazvané Za hranicí.

Oba autoři mají blízko k architektuře a oba mají v poslední době podobné výtvarné směřování – a sice malbu ve stylu abstraktního expresionismu.

 Libor Sošťák

Vystavoval obrazy a kresby s tematikou krajiny a města, civilizační témata, ale také výtvarné záznamy z cest za uměním a architekturou. V současnosti směřuje k již zmíněné abstraktní expresi a vytváří také závěsné objekty z nalezených předmětů .

Uskutečnil celou řadu výstav.

 Petr Jirkovský

Umění ho provází od dětství. Od osmdesátých let začíná malovat abstraktně a sledovat výstavy,  poté cestuje po Evropě a na svých cestách navštěvuje výstavy současného moderního umění. V roce 2010 absolvuje cestu do Izraele a hned nato, v roce 2011 uskutečňuje cestu do New Yorku.  Další objevné cesty v roce 2013 nasměřuje znovu do New Yorku, kde je pro něj velkým zážitkem retrospektivní výstava Willema de Kooning, v MOMA. Zároveň se zde rodí jeho zájem o abstraktní expresionismus.

Od roku 2013 se začíná malířství věnovat ještě intenzivněji. V jeho dílech se objevují nejen osobní vzpomínky a prožitky, ale i hledání odpovědí na základní  filosofické otázky.

 

Na autory jsem byla upozorněna a opravdu nelituji, že došlo k uskutečnění společné prezentace. Jejich díla na mě působí – v duchu abstraktní exprese – subjektivně. Tento pohled však jakoby neztvárňoval výraz jejich osobních emocí či duševních stavů, ale jakýchsi emočních stavů při pohledu na konkrétní věc, objekt nebo situaci, které mají svůj původ v tom, co je z vnějšku obklopuje či zajímá.  Je to stav reakce na okolí, nikoli reakce na svou subjektivitu. Nevykřikují tudíž příliš do éteru vlastní bolest, nejsou vypjatí, ale subjektivně zpracovávají jakousi „energetickou povahu“ toho, co je obklopuje. Přitom každý se k výrazu staví vlastními prostředky.

Sošťák má svými „prorůstavými liniemi“ blíže k dynamice, PŘÍRODĚ a jejímu organickému bujení a prolínání, ke gestičnosti projevu, dokonce i na menších formátech, kde je gesto nutno uskrovnit.

Jirkovský naproti tomu prociťuje VESMÍR a jakési další vnímané dálavy vnitřními čivami a dává jim zaznít pomocí určitých řezů do struktur zachycovaných temat. Takto obnažené tyto jevy potom může lépe analyzovat a tím jim i lépe porozumět.

Nejnovější zprávy

  • Rodinný dům Oznice
  • Školící středisko Bioveta návrh interiéru
  • RD ul.Smetanova Vsetín
  • RD Vizovice
  • Smuteční síň Valašské Meziříčí